Zklamání
Když sotjí před námi velká lež,říkáme si běž jen běž dál tohle musíš zvládnout sám.
Je nám to líto , v hlavě máme je temno,přejeme si v ní mít alespoň na chvíli světlo.
Otázka proč takový osud byl nám dán , proč už nemůžeme dál.
Proč? Je toho na nás moc.Pro nás je teď svět jako velký ovadající květ..
Svět ten uvadající květ přeje si býti zpět,rozkvétající růží, zatím jej však samota a zklamání souží
Hříšné hříchy kolem květu se hemží.
Chceme vidět světelnou bílou zatím však vínáme jen myšlenku černou, černou jako moc ,královny temné noci.
Říkáme si jak strašné,zaroveň však krásné je bez života býti, bez starostí mrtví žíti.